HUS. A UMĚNÍ

Umělci ovlivnění Husem a husitstvím

Na těchto stránkách bychom Vám rádi přiblížili život a dílo umělců, kteří byli ve své tvorbě „osloveni“ životním osudem mistra Jana Husa, nebo husitstvím. Některá z děl uvedených umělců se i dnes nacházejí jako součásti výzdoby některých sborů Církve československé husitské.

František Bílek
Jan Dědina
Luděk Marold

František Bílek

* 6.11.1872 _ + 13.10.1941

Jedni říkají – mistr nad mistry, výtvarný génius. Druzí oponují – pozér, falešný věštec a jeden z největších podvodníků v českém výtvarnictví. Jedinečnost Bílkovy osobnosti a jeho originalita jsou ale mimo diskusi.
_________
Již v patnácti letech je přijat na pražskou Akademii, kde se stává žákem profesora Pirnera. Po zjištění vážné oční vady – daltonismu,Bílkova malířská dráha končí a stává se sochařem u profesora Maudra. Zde dosahuje okamžitých úspěchů, neboť má téměř absolutní plastický cit. Věnuje se realizaci svých náboženských vizí. A právě největším nepřítelem jeho vizionářství v umění je J.V.Myslbek, tehdejší nejuznávanější sochařská autorita. Pod svá ochranná křídla ho však bere malířka Zdenka Braunerová a seznamuje ho s Juliem Zeyerem. Je to začátek celé řady básníků a spisovatelů, kteří se stávají Bílkovými přáteli a obdivovateli (O.Březina, J.Deml, Dostál-Lutinov, výtvarník V.Foerster).
_________
Dalo by se čekat, že vysoce duchovní, náboženské umění Františka Bílka najde své místo v kostelích a chrámech, ale nestalo se tak. Bílkovy prace v kostelích spíše provokovaly a věřící jimi byli spíše vytrhováni z rozjímání než přiváděni k zbožné modlitbě. Umělcovy práce byly příliš extravagantní a v rámci křesťanského umění příliš neobvyklé a experimentální. Bílkova díla se tedy stěhovala z oltářů do skladišť a depozitářů.
_________
A tak odborníci i anonymní veřejnost dospěli ve věci vkusu k jednotnému úsudku – nejideálnějším místem pro Bílkova díla jsou hřbitovy. A tak na hrobě Otokara Březiny v Jaroměřících n.Rokytnou stojí sousoší „Tvůrce a jeho sestra Bolest“, na hrobě spisovatele Třebízského socha „Žal“ a náhrobky na hřbitově v rodném Chýnově z roku 1908 jsou vlastně konceptuální prací, sochařským cyklem. Místo „posledního odpočinku“ se stalo galerií Bílkových soch a reliéfů.
_________
Fr. Bílek odmítal naslouchat radám a výtkám kritiků. Naopak se cítil být oprávněn ke kritice a slovy často nevybíravými kritizoval své současníky. Moderní umění odmítal jako celek a kritizoval i ty umělce, kteří již za svého života byli zařazeni do panteonu nesmrtelných. Kresby M.Alše odbyl poznámkou, že jsou to jen „špásy“. Tvrdě odsoudil i Myslbekův jezdecký pomník sv. Václava („… je to vlastně jen pomník koně“).
_________
S dílem Fr. Bílka se můžeme např. setkat i v gotickém kostele sv.Bartoloměje v Kolíně (Křížová cesta), v Přerově (socha J.Blahoslava), ve Svatovítské katedrále v Praze (oltář), Památník A.Heyduka v Písku, pomník B.Smetany v Jabkenicích, náhrobek Boženy Hrubé v Jičíně, Jesličky v Děkanském domě v Pelhřimově, socha „Obětovaný“ na pomníku v Hořovicích a na mnoha dalších místech.
_________
I ve sborech CČSH se nacházejí exponáty od Fr. Bílka, např. socha Mojžíše v Benešově, socha M.J.Husa v Praze-Žižkově, dílo „Studie o Kristu“ ve sboru A.Schweitzera na Praze 5, „Ukřižovaný“ v Kladně, dílo „Já přemohl svět“ ve Vysokém Mýtě, výzdoba interieru sboru v Českých Budějovicích a dílo „Velký přikazatel větrů a vod“ v Praze na Malé Straně.
_________

Na téma František Bílek existují tři publikace:
1) „František Bílek a Chýnov“, vydalo město Chýnov v roce 2000
2) „František Bílek v Církvi československé husitské“, bohatá obrazová publikace na kvalitním papíře, 137 stran, vydal Blahoslav v roce 2000
3) „František Bílek“, kompletní monografie vydaná Galerií hl. města Praha.

 


 

Jan Dědina

* 1.9.1870 _ + 16.1.1955

Obrazy malíře Jana Dědiny jsou v Čechách prakticky neznámé. Jeho jméno dokonce mnoho neříká ani některým uměleckým historikům, a to i přesto, že se několik Dědinových děl dostalo do sbírek Národní galerie. A to se tento malíř, kreslíř a ilustrátor stal jedním z protagonistů pařížské secese.
_________
Během svého života se několikrát ocitl v situacích, které by leckoho nadobro připravily o chuť věnovat se umění. Dřel bídu v tom nejvlastnějším slova smyslu, několikrát se musel vyrovnat s cizím prostředím. Přesto prokázal takovou vytrvalost, o které se dnešním umělcům ani nezdá. Možná proto se stal přítelem Augusta Rodina a Antoina Bourdella, slavných francouzských mistrů, kteří ovlivnili celou generaci českých sochařů. Stejné citové pouto jej ale vázalo i k Alfonsi Muchovi, Františku Kupkovi, Mikoláši Alšovi či Josefu Mařatkovi.
_________
Jan Dědina se narodil ve Strakách, nevelké polabské vesničce nedaleko Nymburka. V Praze vystudoval umělecko-průmyslovou školu (Fr. Ženíšek a J.V.Myslbek), později akademii u prof. M.Pirnera. Po narukování na vojnu záhy dezertoval do Itálie, a odtud po získání peněz na loď do Francie. V Paříži již žil jeho bratr Václav, který také dezertoval z rakouské armády a několik let tu již také působili Václav Brožík, Alfons Mucha a Luděk Marold. Bylo jen otázkou času, kdy se Dědina prosadí jako malíř a to se stalo roku 1900, kdy jako jediný český umělec v Paříži mohl pak obesílat Salon čtyřmi svými obrazy ročně bez souhlasu poroty. Do Čech se vrací roku 1908 po amnestii na dezertéry.
_________
Jako první ho ve vlasti vítal Mikoláš Aleš slovy: „Jene, vy husito!“. Reagoval tak na jeho obrazy z nejslavnějších, věnované Husovi, k němuž se po celý život vracel. V r.1902 vyšla v Praze kniha „Jan Hus – Jeho listy z vězení“, která vedle textu, jenž byl literárním podvrhem, obsahovala úvodní a závěrečnou kresbu A. Muchy a 24 kreseb od J. Dědiny.
_________
Od r.1909 žije Jan Dědina trvale v Čechách, nejdřív v Nymburku, poté v Praze na Letné. Od třicátých let má atelier v Tatobitech pod Kozákovem. Je členem Jednoty výtvarných umělců. Maluje své blízké, věnuje se portrétům a ilustracím. Pracuje až do konce, který nastal 16. ledna 1955.


Luděk Marold

 * 7.8.1865 _ + 1.12.1898

Ačkoliv zemřel mlád, dokázal si vybudovat značný respekt. Maroldova tvorba si podmanila Mnichov i Paříž, záhy ji přijala i Praha, což se ne každému, kdo působil v zahraničí, poštěstilo.
_________
Všichni si ho spojují s panorámatem „bitvy u Lipan“. Tento úkol mu byl svěřen na samém sklonku jeho života, všichni si ho s ním spojují, a přesto panoráma není vůbec z výtvarného hlediska pro něj typické.
_________
Bylo mu pouhopouhých šestnáct let, když se zapsal na pražskou Akademii výtvarných umění. Ale již po roce je vyloučen za kázeňské přestupky a nerespektování rad a příkazů učitelů. Ovzduší Akademie bylo pro něho příliš zkostnatělé. Přihlásil se na mnichovskou Akademii umění. Česká kolonie byla v bavorské metropoli početná. Zde se Marold prosazuje jako uznávaný ilustrátor, což mu vydrží až do konce života. Po návratu z Mnichova se vrací na pražskou Akademii a dodělává si studia. A hned první obraz „Vaječný trh v Praze“ způsobí v odborných kruzích senzaci. Dostává pařížské stipendium k prof. Gallandovi. Po půl roce se stipendia vzdává, neboť ho uzemňovala nestravitelná učební náplň. Musí se živit sám. Netrvá to dlouho a jako ilustrátor jde ve Francii na dračku. Získal už i svůj nezaměnitelný styl ilustrace.
_________
Marolda přitahuje prostředí pařížských bulvárů, trhů, restaurantů. Snaží se zachytit jedinečnou atmosféru, jeho díla jsou prostoupena světlem. V Paříži se i žení, za svědka mu jde sám Alfons Mucha, jehož pařížská sláva má teprve přijít.
_________
Po necelých deseti letech se vrací domů, neboť dostal zakázku na panoráma bitvy u Lipan pro chystanou výstavu architektury a inženýrství v roce 1898. Pro kruhové panoráma byl vybudován speciální dřevěný pavilón o průměru 30 metrů. Malovalo se na plátno dlouhé 90 metrů a široké 11 metrů. Nic většího v Čechách předtím namalováno nebylo. Na dokončení díla stačily Maroldovi a jeho pomocníkům (V.Jansa-krajina, K.Rašek, T.Hilšer, L.Vacátko-figurální motivy) tři měsíce. Kruhový obraz je působivý svou živostí, až reportážním pojetím a ve své době byl senzační tím, jak propojil plátno se skutečnými modely husitských vozů, zbraní, ohnišť a dalších prvků.
_________
Postupně se na Marolda po jeho smrti zapomínalo, ba dokonce jeho tvorba byla označována za příliš líbivou, povrchní až kýčovitou. Až zvýšený zájem o secesi pro něho znamenal obrat – byl dokonce označován za předchůdce secese.